728b.gif

Papežka Jana aneb „papeži, ukaž kule!“

31.01.08 21:36 | Kultura | autor: MichMach (profil) | Čteno: 2246x |
Nic mocUjde toPrůměrDobréVýborné (Žádná hodnocení)

Papežka JanaHodiny dějepisu na střední škole můžou být pro mnoho lidí noční můrou. Já s dějepisem nikdy problémy neměl. Přirostl jsem k němu a mám ho rád. To vysvětluje i mou volbu studia historie na vysoké škole. Zde se přirozeně bere dějepis o dost víc detailněji. Proto často nakousáváme i pikantnější a zajímavější okrajová témata. Možná, že právě v tom je zakopaný pes. Historie nás může nejenom poučit a přimět k neopakování chyb z minulosti, ale i pobavit. Já preferuji kombinaci poučení a zábavy. Tímto způsobem bych Vám rád podával i články zaměřeny na dobu minulou.

Dnes bych se s Vámi chtěl podělit o příběh ženy, co se stala papežem, a z toho plynoucích důsledcích. Ona vůbec církevní problematika skrývá nepřeberné množství materiálu nejen k zamyšlení.

Od 13. století se Evropou začaly šířit legendy o papežce Janě. Děj z nich se odehrává v polovině 9. Století. Mělo jít o ctižádostivou dívku, co se převlékala za mnicha, aby mohla získat vyšší vzdělání v Athénách. Poté zakotvila jako mnich Johannes v Římě, kde pro svou čistotu a učenost dosáhla kardinálského postu a posléze i papežské hodnosti. A tak převlečená žena dokázala utajit svou pravou identitu a tím i obelstít kardinálský sbor volitelů ( žádná žena, podle církevního práva, totiž nesměla zastávat úřad kněžský ani papežský ). Později se jí podařilo počít dítě s jedním z vatikánských mnichů. Papežce se podařilo své těhotenství utajit. Avšak při cestě v průvodu do Lateránského kostela papežka porodila syna. O dalším osudu Jany se prameny rozcházejí. Podle jedněch měla být ukamenována spolu se synem, podle jiných se zas syn měl propracovat až na papežský či biskupský stolec a Jana skončit v ústraní jakéhosi kláštera. K tomu existují další verze legend.

Třeba zdůraznit, že prameny se odvolávají na starší zápisy, které však my nemůžeme s určitostí doložit. Celý tento příběh ještě způsobí v budoucnu mnoho událostí.

Například víme, že v Římě skutečně stála socha oné Jany s dítkem. A také na jedné z dlaždic na cestě, kde měla Jana porodit, byla vyryta její podobizna. I náš Mistr Jan Hus argumentoval v Kostnici na svou obhajobu příkladem volby Jany na svatopetrský stolec, když chtěl dokázat, že i oficiální představitelé církve se mohou zmýlit.

To není vše. Z následku strachu před novou chybnou volbou papeže, církev ustanovila pikantní opatření. Zvolený papež se musel posadit na speciální židli s otvorem určeným na jeho ”předmět doličný” a následně byl pověřenou osobou hmatem zjištěn skrz díru ve křesle skutečný stav. Pokud test dopadl dobře, pověřenec nahlas latinsky zvolal „duos habet et bene pendentes“ (má dvě a správně mu visí). Tato praxe vydržela až do 15. Století, kdy započaly změny za éry renesančních papežů. Praxe zjišťování ”správného pohlaví” byla uplatňována i u nižšího duchovenstva, nad správností dohlíželi biskupové.

Pokud dnes zavítáte do Říma, můžete si ve Vatikánském muzeu papežské křeslo s otvorem prohlédnout.

Tak co říkáte, je historie opravdu noční můra, nebo přece jen dokáže na Vašich tvářích přivodit úsměv?

336b.gif

Líbil se ti tento článek? Ukaž ho i ostatním! Pro snadné přidání odkazu na Facebook, Linkuj.cz nebo Twitter klikni na jednu z ikonek výše a nech další, ať si článek také přečtou.

Zanechat odpověď