728b.gif

Scrubs

27.03.08 22:05 | Kultura | autor: DXP (profil) | Čteno: 2340x |
Nic mocUjde toPrůměrDobréVýborné (Žádná hodnocení)

ScrubsBude to zřejmě čestná výjimka v mé produkci na tomto blogu, nicméně v tomto případě jsem se rozhodl jít do vod mně zapovězených – prezentace subjektivního názoru na Internetu. A proč jsem se rozhodl toto personální tabu projednou prolomit? Inu, před třemi měsíci jsem „objevil“ seriál Scrubs.

Pokud bych tento článek chtěl odbýt, řekl bych to samé, co svým přátelům, pokud jsem donucen v jedné větě sumarizovat typ tohoto kousku z produkce stanice NBC – je to mix House MD, Friends a Ally McBeal. Tím bych ale samozřejmě tento skvost značně zjednodušil, a to si myslím nezaslouží.

Seriál je namluven (vyprávěn vnitřním hlasem) hlavní postavou, čerstvě dostudovaným šestadvacetileým doktorem Johnem Dorianem (JD), který míří do nemocnice Sacred Heart určené právě pro nováčky jako je on. Současně s ním nastupuje do Sacred Heart také JDho největší kamarád, chirurg Chris D. Turk. Po příchodu do nemocnice se setkávají s dalšími hlavními osobnostmi – novopečenou doktorkou Elliot Reid, hlavní sestrou (Carla Espinoza), ošetřujícím doktorem dohlížejícím na všechny nováčky (Perry Cox), primářem (Robert Kelso) a především Údržbářem (Údržbář).

Žánrově bych seriál označil za komediální drama, na Internetu pak najdete sitcom. Od něj bych ale Scrubs oddělil, protože zde neuslyšíte umělý smích, který dokáže ledacos pokazit. Místo toho jsou scény bez závislosti na jejich „vtipnost“ separovány krátkým a „nenásilným“ instrumentálním předělem podobným tomu z pořadu Uvolněte se prosím (nebo Late Night with Conan O’Brien). Stěžejním tahounem humorné části jsou čtyři aspekty seriálu – daydreams, dialogy, postavy a scénář. S daydreams se setkáte už v prvním díle v podání právě JDho a znázorňují představy „co by kdyby“.

S postupem času se těchto „snů“ zmocní i všechny ostatní postavy. Šílenost představ si v některých případech nezadá ani s prostřihy ze seriálu Family Guy, rozhodně však otevírá autorům široké možnosti vyobrazení pocitů jednotlivých postav (JD se bojí hladového pohledu na něm ležící slečny, střih, slečna se promění v upíra a začne na něm hodovat). Dialogy jsou pak kapitola sama pro sebe – v prvních dílech to ještě tak peprné není, ale počínaje pátým se spustí neustávající kolotoč slovních přestřelek plný té nejbrutálnější ironie, sarkasmu a spalujícího cynismu. O to více překvapující je, že seriál se v zásadě obejde bez sprostých slov; scénárista Bill Lawrence se omezil na celkem nevinné výrazy jako frack nebo biatch. Ne, že bych toto a priori považoval za klad seriálu, pro mě osobně však musí být humor se sprostými slovy volen velmi citlivě, což se v drtivé většině případů nedaří.

Scrubs

Postavy seriálu Scrubs jsou velmi zvláštní a především velmi osobité. Bill Lawrence každé postavě kromě její profese, rodiny, vztahů a názorů také dal do vínku několik podivných vlastností (odtud odkaz na Ally McBeal). JD je typický geek a introvert s všemožnými odkazy na shlédnuté fantasy/sci-fi filmy, závislostí na gelu na vlasy (a spoustou zlepšovátek pro život určených hlavně ženám), emocionální přecitlivělostí a zoufalou neschopností vydržet s jakoukoliv slečnou po delší dobu.

Turk naopak JDho doplňuje svojí sebestředností, perfekcionismem a neustálou potřebou lidem dokazovat, že on je ten nejlepší. Elliot se svým mužským jménem, rychlostí mluvy odpovídající kadenci gatlingu a vagónem podivných vlastností (např. na ni nikdo nesmí promluvit, zatímco je na WC) kontrastuje s Carlou, co by uvědomělou a zodpovědnou sestrou, který má neustálou potřebu všechny komandovat a říkat jim, co mají dělat. Osetřující dr. Cox je pak uzavřenou schránkou, do které diváci budou moci nahlédnout jen velmi zřídkakdy, avšak „momenty slabosti“, za jaké je sám dr. Cox považuje, jsou však velmi silné a častokrát překvapující. Po zbytek seriálu pak uvidíte masku – obal této schránky tvořený pohrdáním vším a všemi kromě sebe, dlouhými, sarkastickými a na urážky bohatými proslovy (odkaz na House MD) a večery o samotě pouze s lahví kořalky a sportem v TV.

Stejným pohrdáním jako Perry Cox je vybaven i primář Bob Kelso. Ten sám sebe uvede v prvním díle jako záchrannou síť pro všechny nové deoktory, aby později dokázal, že kromě mlékaře Dana (a u nás ještě doc. Zla) snad na světě neexistuje podlejší osoba. Cynismus a cílené ponižování, které si Bob náležitě užívá, jsou pravým kořením Scrubs a ve formě této postavy dávají tvůrcům neuvěřitelný prostor pro „zabití“ téměř jakékoliv hlášky. Poslední postavou ze stálic seriálu je Údržbář, který si díky nešťastné náhodě v prvním díle zasedne na JDho a po zbytek seriálu ho více či méně důmyslně mučí. Tvůrci původně plánovali Údržbáře jako jednorázovou roli, úspěch této postavy byl ale takový, že se rozhodli ji v seriálu ponechat, a já nemohu, než vyjádřit vděk. Především v prvních pár dílech jen zíráte a smějete se výrazům a dialogům, které scénáristi pro Janitora připravili. Scrubs jsou samozřejmě naplněny mnoha dalšími postranními postavami (stálí pacienti, přibuzní, bývalí spolužáci), které se objevují celkem často, na hlavní děj však většinou nemají vliv. I tyto se však nesou ve stadardním duchu Scrubs a mají své „speciality“, díky kterým je divák snadno identifikuje.

Scrubs

Posledním aspektem Scrubs je, jak už jsem nastínil, scénář. Přestože díly mají pouze 20 minut a jsou spíše epizodního charakteru, seriál si drží dějovou linii – čas ubíhá (jedna série = cca 1 rok), postavy stárnou a profesně postupují – z našich nováčků se časem stávají plnohodnotní doktoři; stejně tak se postavy (až na výjimky) posouvají ve vztazích a na emocionální úrovni. Je jasné, že takto se vyvíjí většina „sitcomů“, nicméně často, pokud vznikne nějaký spor, je v tom samém díle urovnán a jede se dál. Zde se zdánlivě nevinně vypadající podřeknutí může promítnout i do několika dílů nebo celé série. I díky tomuto si myslím, že s většinou osobností se diváci časem sžijí a začne jim na nich záležet, což je dle mého soudu to, o co by se měl pokoušet každý alespoň trošku vážný seriál. Jakákoliv pohroma ve vztazích postav nebo vtipná narážka/odkaz na dřívější události má pak daleko větší účinek.

Scrubs

Už teď asi překračuji průměr na normální článek ze sekce „Kultura“, takže se pokusím zakončit své líčení. Nebudu zde nic předstírat, Scrubs mě pohltily. Pohltily mě tak mocně, že jsem celý seriál zkoukl vícekrát za sebou, sehnal si DVD Extras, soundtrack, hudbu z různých dílů (Colin Hay např.), četl jsem si názory ostatních lidí na imdb a TV.com a proklel stávku WGA, kvůli které bude seriál pokračovat až v dubnu. Přesto si však myslím, že toto dílo má velmi dobré předpoklady stát se jedním z nejlepších v sekci komediální – na TV.com už této příčky dosáhl, když porazil takové americké giganty jako Simpsons, Futurama, Friends nebo My Name Is Earl. Výhodou Scrubs je totiž fakt, že se u nich nenudíte – svižné dvacetiminutovky nemají slabá místa, vtip střídá vtip a na sáhodlouhé dojemné scény moc místa není. Zároveň však má tento seriál jistou hloubku, na své si tedy přijdou i příznivci denní dávky emocí (a že u některých dílů jsem měl slzu na krajíčku – zdravím ne4 a halogana ;))

Přesto však nemám, co bych na seriálu vyzdvihl jako hlavní a stěžejní vlastnost, kvůli které se každý chytí za vlasy, jak si to mohl nechat ujít. Například LOST či Prison Break mají své unikání zápletky, díky které si získaly velkou základnu diváků. Scrubs jsou naproti tomu pouze „dobrým seriálem“, přestože excelují všude tam, kde jejich „předchůdci“ selhali.

Zkuste prvních šest dílů a pokud se do té doby ani jednou nezasmějete Janitorovi, Coxovi, Jordan, Elliot, Sweaty Tedovi, Kelsovi, Rowdymu a The Toddovi, můžete seriál s klidným srdcem opustit. Všem ostatním přeji příjemnou závislost.

Hodnocení

Pcblog (DXP): 10 z 10
Csfd.cz: 85%
Imdb.com: 9.2 z 10

PS: Nezapomeňte se také podívat na výborně zpracovanou českou fan-page, nicméně pozor na spoilery!

336b.gif

Líbil se ti tento článek? Ukaž ho i ostatním! Pro snadné přidání odkazu na Facebook, Linkuj.cz nebo Twitter klikni na jednu z ikonek výše a nech další, ať si článek také přečtou.

Zanechat odpověď