728b.gif

Windows 2000/XP/Vista – Průvodce sdílením souborů

21.03.08 18:40 | Windows | autor: DXP (profil) | Čteno: 16217x |
Nic mocUjde toPrůměrDobréVýborné (1 hlasů, prům.: 5.00)

Sdílení souborůSdílení souborů se s příchodem Windows 2000 a později ještě XP s novým modelem bezpečnostních práv stalo pro mnoho uživatelů mnohem komplikovanějším. Prosté nasdílení souborů přes kontextovou nabídku najednou přestalo stačit, a tak spousta lidí dodnes neví, jak se to vlastně se sdílením obsahu po síti má.

Tento článek bude jakýmsi průvodcem pro nasdílení disků/adresářů v domácí síti za účelem rychlé výměny dat mezi stanicemi v modelové domácnosti. Díky tomu, že všechny v nadpisu uvedené operační systémy fungují na stejném principu (Windows NT) a liší se pouze v detailech, budu postup uvádět po krocích společných pro všechny systémy + přidám poznámky v případě odlišností.

V našem modelovém případě budu mít tři stanice s OS právě Windows 2000, XP a Vista, mezi kterými budu vzájemně chtít nasdílet adresář Stažené soubory. Návod také počítá s tím, že lokální síť funguje v pořádku – typicky je tedy Internet veden z modemu do routeru, odkud k němu dále přistupují domácí stanice. Takže, jak na to?

1. Síť – sdílení souborů

Ačkoliv tento krok bude pro většinu lidí zbytečný, stalo se mi už párkrát, že neúspěch sdílení tkvěl ve faktu, že Windows ve skutečnosti žádné sdílení ani neposkytovaly. V první řadě byste tedy měli zkontrolovat, zda-li je sdílení aktivováno, což se činí následovně:

2000/XP:

Start -> Nastavení -> Ovládací panely -> Síťová (a telefonická) připojení

Vista:

Start -> Ovládací panely -> Centrum sítí a sdílení -> vlevo Spravovat síťová připojení

zde klepněte pravým tlačítkem myši na Připojení k místní síti (tak se pravděpodobně bude jmenovat síťové rozhraní pro vaši domácí sít) a vyberte Vlastnosti

V seznamu by měla být přítomna služba Sdílení souborů a tiskáren v sítích Microsoft; pokud by se snad stalo, že nebude, je možno ji jednoduše doinstalovat:

Nainstalovat -> Služba -> Sdílení souborů a tiskáren v sítích Microsoft

Krok 1: Sdílení souborů a tiskáren v sítích Microsoft

2. XP, Vista – firewall

Dalším častým kamenem úrazu bývá integrovaný firewall ve Windows, který implicitně blokuje veškerou příchozí komunikaci. Existují tři způsoby, jakým si sdílení souborů povolit; seřadím je od toho nejčistšího po ten nejméně elegantní:

A) Povolení výjimky

XP:
Start -> Nastavení -> Ovládací panely -> Brána firewall systému Windows

Vista:
Start -> Ovládací panely -> Brána firewall Systému Windows -> v horním okně zvolit Změna nastavení

Tento dialog je už naštěstí pro oba systémy stejný, takže stačí klepnout na kartu Výjimky a zakšrtnout Sdílení souborů a tiskáren.
Krok 2A: Nastavení výjimky ve firewallu Windows

B) Deaktivace firewallu pro určité rozhraní

Ačkoliv výše uvedená výjimka by sdílení propustit měla, někdy se stane, že je třeba firewall sestřelit úplně. Aby se nemuselo hned přistoupit ke kompletnímu obnažení počítače, je možno vypnout firewall jen pro určitá rozhraní, což se činí ve stejném dialogu jako v předchozím případě, tentokrát však na kartě Upřesnit. Zde je vidět seznam všech síťových připojení a je tedy možno odškrtnout Připojení k místní síti.

Krok 2B: Deaktivace Windows firewallu pro celé rozhraní

C) Kompletní deaktivace firewallu

Pokud ani výše uvedené nepomůže, je možno na chvíli (na dobu výměny dat) vypnout firewall úplně (karta Obecné). Tuto možnost bych však na dlouhodobé používání nedoporučoval.

Pozn. Samozřejmě předpokládám, že pokud uživatel používá jiný firewall než integrovaný ve Windows, dokáže si na něm povolit potřebou výjimku, popř. jej pro účely domácího sdílení zcela deaktivovat.

3) Uživatel pro sdílení

Teď přichází asi nejdůležitější krok, na kterém shoří drtivá většina uživatelů. Systém po nich totiž chtěl zadat uživatelské jméno a heslo, nicméně žádné jim známé nebylo akceptováno. Kámen úrazu tkví v tom, že pro připojení ke vzdálenému adresáři je třeba zadat jméno a heslo k účtu na vzdáleném počítači. Navíc takový uživatel musí mít kromě práv na přístup ke sdílené složce také odpovídající práva pro přístup danému místu. Ja sám jsem si tedy na všech počítačích založil nového uživatele Share určeného právě pro přístup ke vzdáleným datům. Je jasné, že v tuto chvíli si můžete založit i více uživatelů, kteří potom budou mít různá práva a sdílet různé adresáře – jeden pouze pro čtení, další pro zápis, další pro vás atd. Toto se činí ve všech systémech shodně:

pravým tlačítkem myši na (Tento) Počítač -> Spravovat -> Místní uživatelé a skupiny -> Uživatelé

Akce -> Nový uživatel Zde vyplňte Uživatelské jméno a Heslo (toto bych pro sdílení rozhodně doporučil), odškrtněte Při dalším přihlášení musí uživatel změnit heslo a zaškrtněte Uživatel nemůže měnit heslo a Heslo je stále platné.

Krok 3: Založení uživatele pro účely sdílení

4) XP – Zjednodušené sdílení souborů

Jedna malá odbočka pro Windows XP, kde se poprvé snažili vývojáři vyjít uživateli vstříc v podobě jednoduché drag’n'drop metody. Tomuto jsem nikdy nepřišel na chuť, protože človek pak nemá úplně přesně kontrolu nad tím, co, jak a komu sdílí. Doporučil bych proto vypnout tuto funkci, aby se pak sdílení chovalo stejně jako ve Windows 2000:

Start -> Nastavení -> Ovládací panely -> Možnosti složky -> Zobrazení -> odškrtnout Použít zjednodušené sdílení souborů (doporučeno)

Krok 4: Vypnutí zjednodušeného sdílení

5a) 2000/XP – Nasdílení adresáře

Ve WinVI je pro sdílení souborů praktický průvodce, hlavní zápas tedy nastává zde. Vytvořte nebo vyberte adresář pro sdílení, klepněte na něj pravým tlačítkem myši a vyberte Vlastnosti -> Zabezpečení. Zde přidejte uživatele Share (nebo vámi vytvořeného) a dejte mu práva, která požadujete. Pro naše účely domácího sdílení bude stačit Povolit vše kromě Úplného řízení.

Krok 5a: Sdílení adresáře, přiřazení uživatelských práv

V dalším kroku klepněte na kartu Sdílení, zvolte Sdílet tuto složku a vyberte síťový název. Osobně bych doporučil jednoslovný název (žádné mezery, pomlky, podtržítka) bez háčků a čárek – snáze se pak s adresářem v síti manipuluje.

Krok 5a: Sdílení adresáře - volte rozumně jméno sdílené složky

Následně klepněte na Oprávnění, opět přidejte uživatele Share a dejte mu stejná práva jako předtím. Zároveň můžete úplně odebrat uživatele Everyone, pokud chcete přístup omezit pouze na jeden účet.

Krok 5a: Sdílení adresáře - volba práv pro sdílení

Pozn.: Využiji této příležitosti, abych vysvětlil pojem Everyone v NT systémech. Drahnou dobu jsem se mylně domníval, že nese význam „každý“. Ve skutečnosti se však jedná o všechny uživatele daného počítače tak, jak jsou uvedeni v dialogu Místní uživatelé a skupiny (viz výše).

5b) Vista – Nasdílení adresáře

Zde bude postup díky průvodci mnohem jednodušší, Vista již udělá vše za vás. Stačí klepnout pravým tlačítkem myši na poždovaný adresář a vybrat Sdílet… V dalším dialogu přidejte jako osobu pro sdílení Share a dejte jí požadovaná práva, kde Čtenář odpovídá právu Číst, Přispěvatel právům Číst a Změnit (zápis) a Spoluvlastník kompletním právům. Dále klepněte na Sdílet a následně Hotovo.

Krok 5b: Sdílení adresáře ve Windows Vista - všem v jednom díky praktickém průvodci

I tento průvodce má však jednu malou chybu – neumožňuje uživateli si vybrat, pod jakým názvem bude položka sdílena. V případě, že se vám původní jméno nelíbí, je třeba vytvořit nové sdílení:

podobně jako u 2000/XP, klepněte pravým tlačítkem myši na požadovaný adresář -> Vlastnosti -> Sdílení -> Rozšířené možnosti sdílení -> Přidat

Zde vyplňte název položky tak, jak jej chcete viditelný pro síť, a nezapomeňte na Oprávnění (viz 5a – Sdílení).

6) Název počítače

První, co zřejmě každý chce udělat, je vyzkoušet, zda-li to vůbec funguje. K tomu je v první řadě třeba znát název počítače, na kterém jsou data nasdílena. To se nejrychleji dá zjistit stisknutím klávesové zkratky WinKey + Pause. Název počítače je potom k nalezení na kartě Identifikace v síti (2000), Název počítače (XP) nebo ve Vistě v dolní sekci Název počítače, doména a nastavení pracovní skupiny . Čas ukázal, že i pro stanici je vhodné zvolit rozumný název (tzn. jedno slovo, bez háčků, čárek, pomlk, podtržízek atd.) – pokud se tedy váš počítač náhodou jmenuje Ivetin počítač, doporučil bych název ještě před zkoušením sdílení změnit. Malé upozornění – počítač nesmí mít shodný název s žádným z uživatelských účtů (pro uživatele Martin můžete počítač pojmenovat třeba Martinovo, Martins nebo MartinPC).

Krok 6: Název počítače - volba krátkého jednoduchého jména vás ušetří problémů

Pozn.: Někdy se také stává, že služba NetBIOS z nějakého důvodu nedokáže zajistit překlad jmen počítačů, je tedy vhodné si ještě zjistit IP adresu počítače – tuto je pak během testování možno kdykoliv zaměnit právě za název počítače. IP adresa stanice se ve všech třech systémech zjišťuje shodně:

Spustit (WinKey + R) -> cmd -> do příkazové řádky napište příkaz ipconfig Ve výpisu si pak najděte Ethernet adaptér Připojení k místní síti a k němu přidruženou IP adresu.

Krok 6: Zjištění IP adresy

7) Přístup k síťovému adresáři – první zkouška

Máte již tedy vše potřebné – nainstalované Sdílení souborů, povolenu výjimku na firewallu, založeného uživatele, nasdílený adresář, přiřazena potřebná práva a zvolen rozumný název počítače. V první řadě zkuste, jestli se sdílení skutečně zadařilo. K tomu stačí vyvolat dialog Spustit (WinKey + D) a do něj napsat následující:

\\nazevpocitace\sdilenaslozka

(této struktury jste si možná také všimli na konci průvodce ve WinVi)

Krok 7: Rychlý Přístup k síťovému adresáři

Po chvilce přemýšlení by vás měl systém vyzvat k zadání jména a hesla, kam tedy vyplníte údaje pro účet Share založený na vzdáleném počítači (tj. tom, na jehož data přistupujete).

Krok 7: Zadání uživatelského jména a hesla

Pokud se vám nezobrazí přihlašovací dialog, problém je pravděpodobně na síťové vrstvě, tzn. problém s firewallem nebo překladem názvů. Zkontrolujte tedy nastavení firewallu, popř. můžete zadat adresu k síťovému adresáři takto:

\\IPadresapocitace\sdilenaslozka

Krok 7: Při problémech můžete zkusit použít IP adresu

Pokud se naopak dialog objeví, ale Windows odmítají zadané jméno a heslo, překontrolujte, zda-li má uživatel na vzdáleném PC všechna potřebná práva + vyplněné a platné (!) heslo.

Krok 7: Voilá!

8) Přístup k síťovému adresáři – trvalé mapování

Nejlepší způsob, jakým mít vzdálený adresář trvale a rychle k dispozici, je tzv. mapování. Síťová položka se potom v počítači tváří jako další oddíl (písmeno). Další výhodou je, že tento způsob je zcela transparentní i pro aplikace, takže není problém takto na dálku instalovat aplikace, stahovat data či provádět zálohy. Postup je opět pro všechny systémy stejný:

klepněte pravým tlačítkem myši na (Tento) Počítač -> Připojit síťovou jednotku… V položce Jednotka si vyberte požadované písmeno – doporučuji něco dále od všech ostatních disků (já používám M: a dále), protože pak se po připojení Flash disků nebo dalších zařízení začnou písmena posouvat, což nemusí vždy dělat dobrotu (hlavně v registrech). Do kolonky Složka napište stejnou adresu jako v případě prvního testu – je opět možné jméno počítače nahradit IP adresou, je zde však malý risk, že za určitých okolností se IP druhého PC změní – byť je ve většině případů velmi nepravděpodobná. Nyní klepněte na jiného uživatelského jména, kde nyní už naposled zadejte jméno Share a k němu přidružené heslo.

Po odklepnutí všech OK by se po chvilce přemýšlení měl otevřít nový disk (tedy např. M:) a vše je hotovo.

Krok 8: Mapování síťové položky

9) Volitelné: Přístup k síťovému disku – hrubá metoda (pro zkušené uživatele)

Občas se stalo, že výše uvedené postupy, zřejmě z rozmaru vyšší moci, nefungovaly. V tuto chvíli šahám po metodě, která naštěstí funguje v 99% případů (pokud je na síťové vrstvě vše v pořádku) a kteroužto feature zajisté proklíná nejeden administrátor, který se snaží svou síť co nejvíce zabezpečit. Jedná se o tzv. Administrátorské sdílení; tím se myslí, že Windows zcela automaticky nasdíli do sítě všechny vaše pevné disky. Nevýhodou (v tomto případě nám ku prospěchu) je, že tato sdílení jsou implicitní a nejdou zakázat (tedy, nepodařilo se mi zjistit, jak na to), tudíž jsou pro naše účely zcela jistě přítomna. Samozřejmě pro připojení k takto nasdíleným položkám je třeba znát jméno a heslo účtu s admiministrátorským oprávněním na vzdálené stanici. Pro přístup typicky k disku C: na vzdáleném PC zadejte (opět do dialogu Spustit) následující:

\\nazevpocitace\c$

Po zadání jména a hesla administrátora byste se měli dostat na vzdálený disk. Samozřejmě i takto sdílený disk lze namapovat na lokální PC, lze to ale doporučit pouze tehdy, pokud plánujete vzdálené PC zcela kontrolovat na dálku.

Volitelné - Krok 9: Administrátorský přístup

10) Volitelné: Dávka

Někteří uživatelé také preferují jednoznačný způsob, jakým ovládat svá Windows, a snaží se, pokud je to možno, všechny rutinní činnosti po startu Windows nastrkat do dávkového souboru, na který se pak umístí odkaz do adresáře Po spuštění, popř. tento nastaví jako tzv. Login script. Nutno přiznat, že patřím mezi ně – upravovat dávku je daleko přehlednější, zvláště, pokud různých příkazů začne být více (několik desítek). Navíc díky dávce je možno všemožná mapování elegantně přesunout na nový systém (reinstalace OS) nebo i další PC v domácnosti. Poslední nezanedbatelnou výhodou dávky je fakt, že dávka neobtěžuje otravnými chybovými okny ve chvíli, kdy se mapování nezdaří (např. vzdálené PC je vypnuté). Jak tedy na sdílení souborů?

Vytvořte si (kde uznáte za vhodné) nový textový soubor, do kterého napište následující:

net use m: "\\nazevpocitace\sdilenaslozka" /USER:uzivatel heslo

Zde si přirozeně písmeno disku, název počítače, sdílenou složku, uživatele a heslo nahraďte vlastními hodnotami. Pokud máte namapovaných více míst, pro každé takové stačí přidat další řádek. Soubor uložte např. jako mapovani.bat; nezapomeňte v položce Uložit jako typ vybrat Všechny soubory, jinak se vám vytvoří mapovani.bat.txt, který nebude spustitelný. Nakonec na soubor vytvořte zástupce v adresáři Po spuštění (Start -> Programy).

Volitelné - Krok 10: Mapování přes dávkový soubor

A to je vše. Možná jste si všimli, že ani jednou v článku nedošlo na položky jako Pracovní skupina nebo Místa v síti. Je tomu tak především proto, že ve většině případů je procházení takovou sítí neuvěřitelně pomalé a dle mého osobního soudu i dost nahodilé (funguje… nefunguje… funguje… nefunguje). Samozřejmě, že ve chvíli, kdy chcete procházet síť o 30 počítačích, je přímý přístup přes adresu PC dost neohrabaný, nicméně to už je jiná pohádka. Doufám, že tento návod vnese trochu světla do nekonečného souboje obyčejných uživatelů s všemožnými ochrannými mechanismy nových verzí Windows při pokusu o výměnu pár MP3 po domácí síti.

336b.gif

Líbil se ti tento článek? Ukaž ho i ostatním! Pro snadné přidání odkazu na Facebook, Linkuj.cz nebo Twitter klikni na jednu z ikonek výše a nech další, ať si článek také přečtou.

Zanechat odpověď