Paris, je t’aime
Paris, je t’aime (v překladu Paříži, miluji tě) je název filmu, na který se mi minulý týden čirou náhodou podařilo zajít. A když říkám náhodou, myslím opravdu náhodou. Šel jsem do kina tzv. na blind jen z toho důvodu, že jsem už pár let nebyl v „Letňáku“. I když se jedná o kousek už dva roky starý, rozhodně stojí za zmínku. Aniž bych tušil o čem film je, zasedl jsem na dřevěnou lavičku a nechal se překvapit.
Musím říct, že překvapení to pro mě bylo víc než příjemné. Jedná se totiž o projekt natočený 20 režiséry, mezi nimiž můžeme najít jména jako je např. Alfonso Cuarón, Gérard Depardieu nebo Vincenzo Natali (kompletní výčet naleznete na webu CSFD).
Pokračování »







Tuto sobotu se v pražské O2 aréně již podruhé otevřou brány magického světa taneční hudby, světel a okázalých exhibicí. Světa jménem Sensation. Již loni jsme měli tu čest u nás tuto světově proslulou show přivítat. Přestože se dnes jedná o fenomén nepřekonatelné velikosti, není tomu tak dávno, kdy ještě pojem Sensation nebyl vůbec na světě.
Jak už název napovídá, rozhodně se nejedná o žádný z těch sofistikovaných filmů, o kterých musíte ještě týden po shlédnutí přemýšlet, co vám autor chtěl říci. Jde o nesmírně jednoduchý naivně postavený příběh, se kterým se setkáme v každém druhém americkém filmu.
Nedávno jsem skládal ve škole zkoušku z první pomoci a uvědomil jsem si, že je to vlastně obor, o kterém má přehled jen velmi malá hrstka lidí. Jedná se o odvětví, v němž se orientují většinou jen lidé profesionálně zasvěcení, nebo ti, kteří se po poznatcích a pravidlech v tomto oboru sami pídí. Ovšem široká veřejnost má o něm jen velmi obecný až nedostačující přehled.
Kdo je vlastně matkou a kdo otcem? Tak přesně taková otázka by se v příštích generacích mohla stát naprosto běžnou.